Jsou sugar free výrobky a umělá sladidla skutečně lepší variantou?

Také jste si všimli, že regály v obchodech čím dál častěji zaplňují takzvané sugar free výrobky, zejména oblíbené limonády typu sprite, coca cola, kofola a mnoho dalších? Ano, tato myšlenka jde ruku v ruce s dobou. Dříve, kdy byly na pranýři tučné potraviny, nikdo až tak nehleděl na obsah sacharidů. V posledních letech se však situace obrátila a na výsluní si spokojeně hoví ketogenní diety a podobné nízkosacharidové styly stravování. Logicky tedy vyplývá, že si lidé více než kdy před tím všímají obsahu sacharidů a to v čemkoliv. Pokud k tomuto tvrzení ještě přidáme reklamu ze strany mnohých sportovců, kteří i v období diety – ať už za jakýmkoliv cílem popíjejí v klidu coca colu zero a nehrozí jim nechtěný příbytek hmotnosti, výsledek na sebe nenechá dlouho čekat a široké spektrum populace se uchýlí k podobným návykům, jelikož cukr je přeci zabiják a může za vše. Je sice pravdou, že přemíra sacharidů, obzvláště jednoduchých, je neochvějně spojena s civilizačními chorobami typu cukrovka, nadváha, snížená senzitivita na inzulin, nebo trochu obecněji řečeno s metabolickým syndromem, což je ve své podstatě souhrn několika faktorů, které vedou k prohloubení nedostačujícího zdravotního stavu a v konečné fázi například k ischemické chorobě srdeční a problémy v běžných denních aktivitách. Všechny tyto aspekty se vzájemně prolínají. Jsou však sugar free výrobky onou správnou cestou k lepší postavě, nebo kondici? Opravdu při jejich nadměrné konzumaci nic nehrozí?

V tomto článku si povíme:
– která umělá sladidla potravinářský průmysl nejčastěji používá
– která sladidla jsou bezpečná a u kterých jsou pochybnosti
– jaký vliv mohou mít umělá sladidla na hladinu inzulinu
– která sladidla nejsou vhodná k tepelné úpravě

Nejpoužívanější umělá sladidla

Aspartam

Tato látka byla objevena v roce 1965 Jamesem M. Schlatterem, který si při syntéze látek olízl prst pro podání papíru a ucítil sladkou chuť. Aspartam patří mezi jedno z nejpoužívanějších umělých sladidel celosvětově. K jeho pozitivům můžeme zmínit, že je lehce stravitelný a chuťově podobný klasické sacharóze, která je jedním z nejznámějších sladidel vůbec. Není však považován za úplně nekalorické sladidlo, jelikož obsahuje 4kcal na 1 gram. Navzdory sacharóze aspartam nezpůsobuje zubní kaz a je 180 – 200x sladší. V USA byl však zakázán pro používání z důvodu možné spojitosti se vznikem rakoviny mozku. Osoby trpící fenylketonurií, což je nemoc vyskytující se asi na 10 000 narozených, kdy postižená osoba trpí poruchou metabolismu aminokyseliny fenylalaninu, by se měly tomuto sladidlu vyhýbat. Mezi nejkontroverznější témata co se aspartamu týče je však jistá spojitost mezi rakovinou mozku, jak jsem zmiňoval v předešlých řádcích. Konzumace aspartamu byla testována na laboratorních myších, kde bylo zjištěno, že množství zkonzumovaného aspartamu je přímo úměrné výskytu mozkových nádorů. Je však otázkou, jak velkou spojitost má lidská bytost s laboratorní myší. Další z nepříliš pozitivních nařčení byla spojitost aspartamu s bolestmi hlavy. Tato skutečnost však nebyla prokázána, jedná se zde spíše o obsah fenylalaninu, který při vysokých dávkách tyto problémy může způsobovat. Dalším z negativ jsou nejasnosti ohledně chemické stability při ohřevu – aspartam při tepelné úpravě může uvolňovat látky pro tělo toxické. Obecně vzato, pro podobné riziko by však musela být konzumace aspartamu obrovská, což prakticky nehrozí a aspartam je tedy považován za bezpečné sladidlo, navzdory drobným kontroverzím. [1, 2, 3]

Sacharin

Toto umělé sladidlo dostalo název odvozený od ,,sacharid“. Sacharin byl objeven již v roce 1879 chemikem Constantinem Fahlbergem, když pracoval na derivátech uhlí. Pokud bychom zmínili sladivost, je dokonce 300 krát sladší než sacharóza – tedy ještě více než aspartam a to všechno při nulové kalorické hodnotě. Má však lehce nahořklou pachuť. Používá se ve velmi malých koncentracích, pro výše zmíněnou sladivost. Co se kontroverze týče, má mnoho společného právě s aspartamem. Přímá spojitost mezi nějakým typem vrozeného onemocnění a následného omezení právě tohoto sladidla se neprokázala, avšak rozpory o vztahu k rakovině se zde objevily také. Jednalo se však tentokrát o vztah k rakovině močového měchýře, kdy byly dávky tohoto sladidla také testovány na hlodavcích. Z tohoto důvodu byl sacharin například u USA zakázán. Následující studie v novém tisíciletí však tento závěr vyvrátily, závěrem bylo to, že chemická struktura těl hlodavců je jiná, než lidská a pro lidskou populaci není toto sladidlo rizikem. Jedno omezení nicméně platí, a to způsob použití sladidla. Jelikož je nestabilní při tepelné úpravě, není vhodný pro pečení, vaření a jeho přítomnost ve výrobcích k tomuto určení není žádoucí. Obvyklé využití jsou tedy sladkosti, nebo například ,,zero“ limonády. [4]

Cyklamát

Cyklamáty byly objeveny v předválečném období v roce 1937. Sladivost je asi 50 krát větší, než klasická sacharóza, avšak jedná se o nekalorické sladidlo. V 60. letech minulého století bylo užívání cyklamátů velmi běžné, z důvodu rozrůstajícího se počtu obyvatel trpících obezitou. Využívaly se zcela běžně v potravinách, i dietních limonádách. Následné studie probíhající po roku 1966 naznačily možnou spojitost s rakovinou (překvapivě), stejně jako u sacharinu se jednalo o rakovinu močového měchýře. Studie byly prováděny také na laboratorních krysách. Toto tvrzení bylo později také vyvráceno, nicméně světové koncerny z pochybností přestaly cyklamáty používat. Asi největší zdravotní riziko spojené s tímto sladidlem byl způsob, jakým se cyklamáty v lidském těle vstřebávají. Za normálních okolností jsou vstřebávány v tenkém střevě. Pokud se však dostanou až do střeva tlustého, můžou být transformovány na cyklohexylamin pomocí přirozeně se vyskytující bakterie. Tento děj byl později spojen se zmenšením varlat u krys. Na úkor cyklamátů se poté na výsluní dostal právě například aspartam, nebo sacharin. [5, 6]

Sukralóza

Že bychom konečně narazili na sladidlo, které není opředeno nejasnostmi ohledně zdravotní nezávadnosti? Pravděpodobně ano. Sukralóza je chuťově njebližší sacharóze a je dokonce 600 krát sladší (!). Stejně jako sacharin a cyklamáty patří do skupiny nekalorických sladidel. Jak sladivost napovídá, využívá se v opravdu velmi malých koncentracích, nejčastěji v limonádách, nebo moderních doplňcích stravy. Neovlivňuje totiž ani hladinu glukózy v našem těle. Jeví se tedy jako vhodná náhrada pro lidi trpící cukrovkou, nebo jedince se snahou o snížení energetického příjmu právě na úkor sníženého příjmu sacharidů. Ve studiích, které byly prováděny na nejrůznějších zvířatech od krys počínaje, přes psy až po lidskou bytost byl zkoumán způsob vstřebávání a vyšlo najevo, že sukralóza je metabolizována minimálně, a v podstatě v nezměněném složení opouští tělo všech testovaných živočichů v moči, nebo výkalech. Pokud bychom tedy měli posoudit zdravotní nezávadnost, byla by sukralóza prozatím na prvním místě. [7]

Acesulfam K

Acesulfam je neenergetické náhradní sladilo, které se prodává pod obchodními značkami Sunett a SweetOne. Uvedené sladidlo bylo objeveno náhodně v roce 1967 ve firmě Hoechst AG (nyní Nutrinova). Acesulfam K je 180–200krát sladší než sacharóza.

Stejně jako sacharin má i acesulfam K mírně nahořklou pachuť, zvláště ve vysokých koncentracích. Na rozdíl od aspartamu je acesulfam K stabilní při ohřevu, dokonce za mírně kyselých nebo zásaditých podmínek. To umožňuje jeho použití do pekařských výrobků nebo do výrobků, kde se požaduje dlouhá údržnost. V sycených nápojích se téměř vždy používá ve spojení s jinými sladidly, např. aspartamem nebo sukralózou.

Studie, které byly provedeny na prokázání bezpečnosti acesulfamu K byly zpochybněny řadou jedinců a organizací, především CSPI (Center for Science in the Public Interest) – neziskovou spotřebitelskou organizací v USA. Uvedené subjekty kritizují výzkumné protokoly, dávky i časový interval, po který se účinek acesulfamu sledoval. Kritizují zejména, že nebyly provedeny dlouhodobé humánní studie a že studie, které ukazují, že se acesulfam K rychle absorbuje a pak v nezměněné formě vylučuje (tj. v lidském těle se nemetabolizuje) se vydávají za studie dlouhodobého účinku.

Vzhledem k těmto postojům provedl Vědecký výbor pro potraviny (SCF) v EU nové posouzení bezpečnosti acesulfamu K, přičemž došel k závěru, že acesulfam K není škodlivý.

V současné době je tedy oficiální stanovisko vědecké společnosti takové, že konzumace acesulfamu K je bezpečná. [7, 8]

 

Stévie

Jedná se o první neumělé sladidlo, které si zde uvádíme. Stévia sladká je bíle kvetoucí tropická rostlina. Původní oblasti výskytu jsou Jižní a Střední Amerika. Jedná se o poměrně mladé sladidlo, teprve v roce 2011 bylo Evropskou unií schváleno její použití jako náhradní sladidlo. Neobsahuje prakticky žádné kalorie, nepřispívá tedy k tvorbě zubního kazu a je vhodná i pro osoby trpící cukrovkou. Pokud opět si položíme otázku ohledně zdravotní nezávadnosti, dospějeme dle provedených studií k poměrně zajímavým závěrům.  V Jižní Americe a Japonsku se tato rostlina již od 70. let minulého století poměrně běžně používá a nejsou známy žádné zdravotní komplikace. Některé ze studií nastínily možný vztah mezi redukcí vysokého krevního tlaku, ale toto stanovisko není jasné, jelikož bylo následnými studiemi popřeno. Dalším neobvyklým faktem je i to, že se stévie v Jižní Americe Indiánkami využívala jako přírodní antikoncepce, otázkou však zůstává, zda-li tato terapie byla úspěšná. Někteří konzumenti tvrdí, že stévia má mírnou pachuť, která je oproti předešlým sladidlům odlišná a v mnoha případech není přijímána příliš kladně. Lze však říci, že stévia je považována za bezpečnou, některé organizace však volají po intenzivnějším prozkoumání zdravotní nezávadnosti. [9, 10, 11]

Alkoholová sladidla

S alkoholem v podobě, v jaké ho známe, nemají tato sladidla nic společného, pouze ho svou strukturou vzdáleně připomínají. Poznáme je tak, že všechny mají v názvu koncovku -ol a nejčastěji se setkáme s látkami Sorbitol, Mannitol a Xylitol. Přestože se tyto látky vyskytují i v některých druzích ovoce, bývají pro lidské tělo těžce stravitelné a při konzumaci většího množství mohou vyvolat průjem nebo další střevní potíže. S alkoholovými sladidly se nejčastěji setkáváme u žvýkaček, jelikož mají vliv na snížení zubního plaku a jejich chuť vyvolává pocit „svěžího dechu“. Pro vyvolání zažívacích potíží by však denní přijatá dávka musela překročit asi 30g, což je prakticky nemožné. Alkoholová sladidla jsou však považována za bezpečná. [12, 13]

Sorbitol

Některé ze studií naznačily jistou spojitost sorbitolu s kontrolou glykémie – čili hladinou krevního cukru. Nicméně tato spojitost nebyla zatím oficiálně prozkoumána. Například studie prováděná opět na krysách uváděla spojitost mezi střevním vstřebáváním glukózy a zvýšeným svalovým vstřebáváním glukózy. Tento vztah se jeví jako možné pozitivum pro kontrolu hyperglykémie. Sorbitol zde zabraňoval střevnímu vstřebávání glukózy, přičemž zvyšoval její spotřebu ve velkém bederním svalu. Co se ukazuje jako velmi zajímavé je schopnost sorbitolu zpomalovat vyprazdňování žaludku. Všechny z těchto aspektů naznačují možné využití pro osoby trpící poruchou vyplavování insulinu, jakožto odpověď organizmu na příjem glukózy. Tyto informace však vyžadují více vědeckých prací, které by tento efekt potvrzovaly. [14]

Mannitol
Zajímavostí u tohoto sladidla je jeho možné terapeutické využití v medicíně. Hlavní benefit s ním spojený je schopnost ovlivňovat metabolismus vody a sodíkových iontů. U pacientů trpících poruchou ledvin došlo při podávání mannitolu spolu s adekvátní léčbou ke snížení objemu extracelulární (mimobuněčné) tělní tekutiny a následnému snížení krevního tlaku. U pacientů s otoky došlo také k jejich zmírnění. Jednalo se převážně o otoky v mozkové části. Výhodou tohoto sladidla je navíc i to, že je přítomno v široké škále rostlin, čili je poměrně snadno k získání. Mannitol je poměrně dobře tolerován, zejména kvůli podobnosti k fruktóze, která je přítomna ve většině druhů ovoce. Jako negativum můžeme uvést například zvýšený oxidační stres, který je pro organismus nežádoucí, k tomuto efektu však docházelo pouze tehdy, kdy byl příjem mannitolu doplněn vysokým příjmem glukózy. [15]

Xylitol

Ve spojitosti s xylitolem se hovoří hlavně o žvýkačkách. Ačkoliv jeho využití nespadá pouze do tohoto odvětví a využívá se jako náhradní sladidlo pro různé sladkosti. Přirozeně se vyskytuje v druzích ovoce, jako jsou například švestky, jahody, nebo maliny. Hlavní výhodou potvrzenou studiemi je vliv na tvorbu zubního kazu. Xylitol snižoval jeho tvorbu ve srovnání například s placebem, nebo jeho neužíváním vůbec. Konkrétní mechanizmus omezené tvorby zubního kazu spočívá v omezení růstu bakterie Streptococcus mutans, která právě zubní kaz způsobuje. Další z příkladů využití je i léčba ušních infekcí, zejména středního ucha. Tento benefit je však nutné více prozkoumat. Obecně se xylitol jeví jako zdravotně nezávadný, ačkoli vysoké dávky mohou způsobovat střevní problémy. Například u dětí v USA, kterým byl podáván xylitolový sirup se tyto nežádoucí účinky projevily, nicméně hlavní příčinou byla vysoká koncentrace sladidla v sirupu. [16]

Zhodnocení závěrem

Závěrem bych dodal pár slov o vlivu umělých sladidel na hladinu insulinu. Je známo, že zvýšené hladiny insulinu způsobují zvýšenou touhu po jídle. To se následně může nepřímo projevit ve zvýšení hmotnosti. V pokusech na zvířatech (krysách) se zjistilo, že sacharin, cyklamát, steviosid obsažený ve stévii a acesulfam K zvyšovaly uvolňování insulinu, ačkoliv se nejedná o sacharidy. Naproti tomu aspartam uvolňování insulinu neovlivňoval. Co z toho vyvodit? I přesto, že se můžou umělá sladidla jevit jako dokonalá náhrada, není to úplná pravda a ani toto potravinářské odvětví není bez vady a nezanechá úroveň vyplaveného inzulinu úplně bez odezvy. Dalším z faktorů pro obezřetnost je i to, jak hodláme danou potravinu dále zpracovávat. Pro různé druhy tepelné úpravy bych pro jistotu nevolil výrobky obsahující aspartam. Platí zde navíc stejné pravidlo jako u výživy obecně – každý člověk je jedinečný a měl by vyzkoušet, jestli se i po konzumaci umělých sladidel cítí dobře. Například někteří z dráhových cyklistů Brněnské Dukly tvrdili na jedné z přednášek na Masarykově Univerzitě, že se po konzumaci doplňků stravy s obsahem umělých sladidel necítili tak dobře jako po konzumaci doplňků, které tyto sladidla neobsahovaly. A co z toho všeho vyvodit? Zkoušejte, pokud se nebudete cítit dobře po vypití limonády napěchované těmito sladidly, takovým výrobkům se příště prostě vyhněte. Ať chceme nebo ne, obyčejnou vodu s citronem málo co nahradí a pití coca coly zero nás tedy tak úplně nevytrhne. Voda je přeci základ!

 

---

Seznam použité literatury:

1) MAHER, TJ a RJ WURTMAN. Possible neurologic effects of aspartame, a widely used food additive. Environ Health Perspect [online]. 1987, 1987, 53-57 [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/3319565

2) THOMAS, Pat. Aspartame. The Ecologist [online]. 2005, 2005(35), 36-46 [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: https://search-proquest-com.ezproxy.muni.cz/docview/234930257/BFDC4FBB0905444APQ/1?accountid=16531

3) VIGUE a L. CHARLES. Aspartame. Salem Press Encyclopedia [online]. 2013, 2013 [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: http://eds.b.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/detail/detail?vid=0&sid=55d26787-5408-44d0-b2d0-5102921e0d95%40sessionmgr102&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkcy1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU%3d

4) PRICE, J.M., C.G. BIAVA, B.L. OSER a E.E. VOGIN. Bladder Tumors in Rats Fed Cyclohexylamine or High Doses of a Mixture of Cyclamate and Saccharin. Science [online]. 1970, 1970 [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: http://science.sciencemag.org/content/167/3921/1131

5) Artificial Sweetener Cyclamate Is Introduced. Research Starters [online]. 2017, 2017 [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: http://eds.b.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/detail/detail?vid=15&sid=a451a81e-fd9c-41c6-a49b-750a7ed8390c%40sessionmgr104&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkcy1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU%3d#AN=89313761&db=ers

6) JOENS a A. JEFFREY. Cyclamates. Salem Press Encyclopedia [online]. 2013, 2013 [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: http://eds.b.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/detail/detail?vid=16&sid=a451a81e-fd9c-41c6-a49b-750a7ed8390c%40sessionmgr104&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkcy1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU%3d#AN=89311759&db=ers

7) MAGNUSON, BA., A. ROBERTS a ER. NESTMANN. Critical review of the current literature on the safety of sucralose. Elsevier Science Ltd [online]. 2017, 2017, 324-355 [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: http://eds.b.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/detail/detail?vid=19&sid=a451a81e-fd9c-41c6-a49b-750a7ed8390c%40sessionmgr104&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkcy1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU%3d#AN=28558975&db=mdc

8) Acesulfam K. Bezpečnost potravin [online]. 2012, 2012, 1 [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/92093.aspx

9) Stévie sladká. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A9vie_sladk%C3%A1

10) ABO, Elnaga, Mona MASSOUD, M.I. YOUSEF a Hayam MOHAMED. Effect of stevia sweetener consumption as non-caloric sweetening on body weight gain and biochemical’s parameters in overweight female rats. Annals of Agricultural Sciences [online]. 2016, 2016, 155-163 [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: http://eds.b.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/detail/detail?vid=23&sid=a451a81e-fd9c-41c6-a49b-750a7ed8390c%40sessionmgr104&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkcy1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU%3d#AN=S0570178315000561&db=edselp

11) DURÁN, Agüero a Leiva VÁSQUEZ. [ASSOCIATION BETWEEN STEVIA SWEETENER CONSUMPTION AND NUTRITIONAL STATUS IN UNIVERSITY STUDENTS]. Grupo Aran[online]. 2015, 2015(1), 362-366 [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: http://eds.b.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/detail/detail?vid=24&sid=a451a81e-fd9c-41c6-a49b-750a7ed8390c%40sessionmgr104&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkcy1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU%3d#db=mdc&AN=26262739

12) Xylitol as a dietary supplement. Salem Press Encyclopedia of Health [online]. 2013, 2013 [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: http://eds.b.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/detail/detail?vid=27&sid=a451a81e-fd9c-41c6-a49b-750a7ed8390c%40sessionmgr104&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkcy1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU%3d#AN=94416327&db=ers

13) Jaká jsou umělá sladidla na českém trhu? Sportvital [online]. 2013, 2013 [cit. 2017-12-10]. Dostupné z: http://www.sportvital.cz/zdravi/jaka-jsou-umela-sladidla-na-ceskem-trhu

14) CHUKWUMA, CI. Sorbitol increases muscle glucose uptake ex vivo and inhibits intestinal glucose absorption ex vivo and in normal and type 2 diabetic rats. Applied Physiology, Nutrition, And Metabolism [online]. 2017, 2017, 377-383 [cit. 2017-12-13]. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/detail/detail?vid=2&sid=8674a063-c088-4f18-a82f-3545e6be3122%40sessionmgr4009&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkcy1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU%3d#db=mdc&AN=28177738

15) FUBINI, Paolo. Mannitol : Chemistry, Uses and Potential Side Effects. Biotechnology in Agriculture, Industry and Medicine [online]. 2013, 2013, 41-60 [cit. 2017-12-13]. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/detail/detail?vid=4&sid=8674a063-c088-4f18-a82f-3545e6be3122%40sessionmgr4009&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkcy1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU%3d#db=nlebk&AN=650684

16) Xylitol as a dietary supplement. Salem Press Encyclopedia of Health [online]. 2017, 2017 [cit. 2017-12-13]. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/detail/detail?vid=6&sid=8674a063-c088-4f18-a82f-3545e6be3122%40sessionmgr4009&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkcy1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU%3d#AN=94416327&db=ers

---

Autor článku Jiří Sup