Množství a poměr svalových vláken

Rozeznáváme tři základní typy svalových vláken:

• Typ I., SO (slow oxidative) – tenká, vysoce kapilarizovaná vlákna, jsou zodpovědná za pomalé, statické pohyby a polohové funkce
• Typ II. A, FOG (fast – oxidative glykolytic) – středně silná kapilarizovaná vlákna, jsou zodpovědná za rychlý silový pohyb
• Typ II. B (někdy značeno II. X), FG (fast glykolytic) – velmi silná, málo kapilarizovaná vlákna, zodpovědná za maximální silový pohyb

Každý z nás disponuje jiným poměrem mezi těmito svalovými vlákny. Elitní vytrvalci budou mít dominantní převahu vláken I. a II. A typu, naopak sprinteři, powerlifteři a obecně sportovci, u kterých je kladen důraz na maximální rychlost, nebo sílu budou mít vyšší poměr vláken typu II. B. Stejně tak tomu je i v případě množství svalových vláken. Někdo jich má zkrátka geneticky více, někdo zase méně. V literatuře panují neshody o tom, zda je možné ovlivnit právě množství, nebo vzájemný poměr. V prvním případě takřka minimálně, u poměru lze docílit jistých změn (obecně v rámci několika málo procent). Zajímavostí ale je, že konverze vláken z těch nejsilnějších na nižší stupně možná je, naopak nikoliv. Zjistit poměr vláken není snadná věc, dříve se k tomuto účel využívalo svalové biopsie, což je odebrání svalové tkáně pomocí duté jehly. Tato metoda je nyní zakázaná, jelikož je velmi bolestivá. Pro názorný příklad rozložení svalových vláken u různých typů sportovců přikládám následující obrázek.

Obrázek 4: Poměr svalových vláken u různých atletů, zdroj: http://www.lollylegs.com/lollylegs/injuries/muscles.htm

Tolik k faktorům, které jsou z větší míry závislé právě na genetických předpokladech. Ano, jistá možnost ovlivnění je, nicméně ve velmi malé míře. Pojďme se teď ale podívat na některé z faktorů, které je možné ovlivnit zejména dobře zvoleným a pravidelným tréninkem.

Faktory ovlivnitelné tréninkem

Kardiorespirační ukazatele

Nejprve si vyjmenujme konkrétní ukazatele, podle kterých se dá hodnotit zdatnost jedince a zároveň i jeho kondice:

VO_2max – maximální hodnota objemu kyslíku, který je schopen atlet využít, měření se provádí v mililitrech na 1 kilogram hmotnosti. Špičkoví atleti mají tuto hodnotu asi 50ml/kg a více, průměr je okolo 35ml/kg.

Systolický objem – maximální objem krve, který je srdce schopno vypudit v rámci jednoho tepu. U zdravého člověka v klidu je normální hodnota asi 70ml, při zátěži pak až 150ml.

Klidová srdeční frekvence – počet tepů za minutu v klidu, u elitních vytrvalců může být kolem 30 tepů za minutu, u běžné populace kolem 70 tepů za minutu, přičemž ženy mají zpravidla vyšší o zhruba 10 tepů.

Množství červených krvinek – vztaženo na 1mm³, muži mají běžnou hodnotu asi 5,4 milionu na 1mm³, ženy asi 4,8 milionu na 1mm³. Faktor ovlivnitelný nadmořskou výškou (vyšší = více), kdy je pro adaptaci nutný pobyt minimálně 2 týdny. Červené krvinky ovlivňují zásobení svalu kyslíkem, současně se jedná o jednu z nejvíce zneužívaných dopingových metod u cyklistů a vytrvalců (EPO).

Dechové ukazatele – patří sem pojmy jako dechová frekvence – počet nádechů a výdechů za 1 minutu a vitální kapacita plic, což je maximální množství vzduchu v rámci jednoho výdechu.

Mezi kardiorespirační ukazatele patří více parametrů, uvedl jsem pouze ty základní. Obdobně jako u zbytku ovlivnitelných faktorů jsou do jisté míry dány geneticky, ale dají se zlepšovat v rámci adaptace na specificky zvolenou zátěž. Existují nejrůznější laboratorní testy, které (nejen) tyto parametry hodnotí, mezi neznámější patří W170 hodnotící výkon při 170 tepech vztažený na 1kg, spiroergometrie hodnotící maximální parametry oběhového a dýchacího systému a rozbor krve sloužící například ke zjištění obsahu červených krvinek.

Kloubní rozsahy

V případě tohoto bodu se v praxi setkáme se dvěma pojmy, každý z nich patří na jiný okraj pomyslné škály rozsahu pohyblivosti v kloubech. Jedná se o:

Hypermobilitu – vrozená „vada“ kloubů, které se bez výrazného úsilí dokáží dostat do poloh, které jsou pro drtivou většinu populace nemyslitelné. Často se jedná například o loketní kloub, kdy při extenzi právě v tomto kloubu dokáže dotyčný značně přesáhnout 180°. Mezi časté případy patří také kolenní, popřípadě kyčelní kloub. U hypermobility je důležité rozlišovat takzvanou vrozenou, či získanou hypermobilitu. Vrozená je případ, který zde popisuji, získanou mají (potřebují) sportovní gymnasté. Pro tuto sportovní disciplínu je hypermobilita vhodná, naopak pro zbytek sportů ne. Hypermobilní kloub je výrazně náchylnější k poruchám, zejména mechanickým (vykloubení, …). V případě hypermobility se výrazně nedoporučuje protahovat svaly v okolí tohoto klobu, v případě uvedených loktů nebudu tedy protahovat biceps brachii, jelikož by se mohla tato situace ještě zhoršit. Hypermobilita se částečně dá řešit tréninkem zaměřeným na posílení patřičných svalů, které mohou svým zkrácením a posílením lépe stabilizovat daný segment.

Hypomobilita – problém drtivé většiny pracující a sportující populace, jedná se o snížený rozsah pohybu v kloubech. Pokud není proveden pohyb v patřičném rozsahu, nemůže být výsledný výkon tak kvalitní, jako by tomu bylo v případě optimálního fyziologického rozsahu. Obětujte 3 minuty svého času a otevřete si na facebooku toto video.

Je na něm hezky popsán rozdíl mezi Usain Boltem a Tyson Gayem v případě závodu na 100m v roce 2009, kde první zmiňovaný zaběhl světový rekord. Hypomobilita se dá také řešit, a to vhodným protahováním a posilováním. I když právě tato činnost nepatří mezi oblíbené, je potřeba vydržet, jelikož výsledky se dostaví pouze v případě pravidelnosti po dobu několika měsíců. Tělo a váš výkon vám však poděkují.

Množství zapojených motorických jednotek

Motorická jednotka je počet svalových vláken inervovaných jedním motoneuronem. U začátečníků je pravidlem, že nejsou schopni aktivovat tolik motorických jednotek, jako pokročilí, tudíž nejsou schopni generovat sílu obdobné velikosti. S pravidelným tréninkem se však tato schopnost aktivovat více motorických jednotek mění, z toho plyne schopnost vygenerovat větší sílu. Ostatně je to také důvod, proč v prvních měsících tréninku u začátečníků často dochází k obrovskému progresu, který se s postupujícím časem zpomaluje a to několikanásobně. 

Síla, vytrvalost, rychlost, koordinace

Jedná se o ukazatele, které jsou do jisté míry vrozené, ale dají se dobře ovlivnit tréninkem. Pokud srovnáme X dětí ve věku řekněme 10 až 12 let, každé z nich bude schopno dosáhnout jiné maximální rychlosti, jiné maximální síly (výrazně se mění v pubertě), ne jinak tomu bude v případě vytrvalosti a schopnosti koordinovat svůj pohyb. V této fázi bychom mohli označit tyto parametry za určité předpoklady. V případě jejich nerozvíjení v rámci tréninku však mohou vyjít naprázdno a i ti, kteří nebyli obdařeni takovými předpoklady, mohou dosáhnout výrazně lepších výsledků. To už se dostáváme do fáze, kdy se všechny tyto složky dají ovlivnit tréninkem zaměřeným na určitý typ rozvoje. Zejména po ukončení puberty a růstu je otázkou trenéra a vytrvalosti jeho svěřence, kam až se dají posunout limity. Pokud však srovnáme někoho, kdo má vynikající předpoklady pro rychlost a bude ji patřičně rozvíjet, dosáhne velmi pravděpodobně lepších výsledků než ten, kdo dokázal zaběhnout trať dlouhou 3000m v lepším čase, ale ztrácel ve sprintu.

Závěr

Hledáte-li vhodnou aktivitu pro svoje dítě, přemýšlejte také nad tím, jakou má tělesnou stavbu a podle zbylých výše uvedených kritérií se pokuste zvolit takový sport, ve kterém bude mít pokud možno co největší šanci na úspěch. Pokud byl jeden z rodičů vytrvalostní běžec, dají se očekávat podobné předpoklady i v případě dítěte. Jestli z rodiny nikdy nikdo aktivně nesportoval, dejte především na osobní preference dítěte. Mnohdy není volba sportovní disciplíny zásadní, už jen samotný pohyb dokáže být zábavou a prevencí zároveň. Objevíte-li však u dítěte zájem o výkonnostní sport, použijte zrak a s postupem času investujte pár korun do zátěžového testu. Po absolvování všeobecné sportovní přípravy v dětském věku vám takový test může reálně naznačit možné cíle. Mějte také na mysli – champions are made, not born.

---

 Seznam použité literatury

1) KŘEČEK, Martin, 2014. Jaký jste somatotyp?. Aktin [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné z: https://aktin.cz/jaky-jste-somatotyp
2) BERNACIKOVÁ, Martina, Miriam KALICHOVÁ a Lenka BERÁNKOVÁ, 2010. Základy sportovní kineziologie [online]. Brno: Masarykova Univerzita [cit. 2018-11-23]. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/1451/e-learning/kineziologie/elportal/pages/zakladni_slozky.html
3) KLEIN, Ondřej, 2017. Zaostřeno na trénink rychlosti. Znamená více svalů i větší rychlost?. Aktin [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné z: https://aktin.cz/zaostreno-na-trenink-rychlosti-znamena-vice-svalu-i-vetsi-rychlost
4) Typy svalových vláken, Patobiomechanika a patokinesiologie [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné z: http://biomech.ftvs.cuni.cz/pbpk/kompendium/anatomie/tkane_svalove_vlakna.php
5) Fast or slow twitch Muscles, 2000. Lollylegs [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné z: http://www.lollylegs.com/lollylegs/injuries/muscles.htm
6) Kardiorespirační adaptace na trénink, Slideplayer [online]. FTK UP Olomouc [cit. 2018-11-23]. Dostupné z: https://slideplayer.cz/slide/1906232/
7) BOŘIL, Vojtěch, 2015. Tajemství hodnoty VO2 max. Svetbehu [online]. 6. 3. 2015 [cit. 2018-11-23]. Dostupné z: https://www.svetbehu.cz/uz-beham-ale-chci-lepe/20347-tajemstvi-hodnoty-vo2-max/
8) BERNACIKOVA, Martina. Regenerace a výživa ve sportu. Brno: Masarykova univerzita, 2013. ISBN 978-80-210-6253-5.
9) zdroj obrázku: alkaway.com