Dnešní článek pojmu trochu jinak, trochu blogově a lehce názorově. Věřím, že to pro vás ale bude lehké osvěžení a oživění, protože právě to si fitness scéna, ale také současná výživová „politika“ některých značek sportovní výživy, dietologů a nedietologů, youtuberů nebo přechytralých steroidních narkomanů vyžaduje. Dostali jsme se totiž do změti (dle mého historické) v rozpolcenosti názorů na sportovní výživu, ideální stravu pro kulturisty a fitnessky, ale také mezi mlýnské kameny masivní reklamy udržující naše peněženky nažhavené za účelem vysokého zisku na straně firmy, a touženého maximálního zisku na straně naší svalové hmoty.
Jsme chytřejší, nicméně daleko více manipulovatelní
Výživa nového století se dynamicky mění, a to nejen z pohledu výživy pro běžného člověka, ale také z pohledu výživy v kulturistice. Co se stalo? Proč zrovna nyní? Možná vás svojí odpovědí překvapím, ale nebudu zřejmě daleko od pravdy s tím, že jedním z důvodů je zvýšení inteligence návštěvníků posiloven, zvídavost a dokonce vlastní bádání na straně jedné, a propastná neinteligence a „rozervalost“ kulturistických buřičů experimentujících se svými játry a aplikačními technologiemi v dorostovém věku, které paradoxně rozevírají nůžky diskuze, poznání a širokého spektra názorů tak důležitých pro intelektuální posun. Přesně tak, jsme chytřejší, nicméně daleko více manipulovatelní. Plyne z toho hned několik závěrů nejen pro sportovní metodiku, ale také pro samotnou sportovní výživu, která zaznamenala několik podstatných změn. Málo co je tak, jak bývalo a my stojíme na pomezí, jsou naše kroky správné nebo špatné?
Tuk pro nás již není cizí slovo…
…dokonce se dá říct, že tuk milujeme a našli jsme si nového protivníka, jsou jím sacharidy. Ty proradné sacharidy, které byly naším společníkem v „objemových“, kterých jsme měli na talíři klidně 1000 g denně, ale také ty, které byly původcem našich častých trávících obtíží. Tuk se stal živinou budoucnosti. Možná proto, že má lepší sytící schopnost, nebo snad proto, že na něj nereaguje inzulin, že sám o sobě není původem toho, že jsme tuční, že obsahuje esenciální mastné kyseliny, kdežto sacharidy esenciální nejsou, nebo snad proto, že vysocetučná strava může podporovat produkci testosteronu a růstového hormonu. Zatímco tedy před deseti lety jsme se hrozili 20 g tuku denně a arašídová másla byla výsadou americké populace nebo snad vánočních radovánek, dnes se staly běžnou denní rutinou, součástí snídaní, obědů, večeří, svačin a posvačin, a kdo ví, čeho ještě.
Hodnocení: pozitivní změna
Začali jsme hladovět a počítat makra
Dříve nás zajímalo množství bílkovin ve stravě, nešli jsme nad dva gramy, tuku jsme se snažili mít co nejméně, a sacharidy jsme jednoduše tak, že měřítkem bylo to, co se do nás vešlo, jen abychom nehladověli. Aktuální doba nahrává tomu, abychom celé toto naše snažení zapouzdřili pod některý ze stravovacích systémů, dali mu hezkou nejlépe americkou nálepku, prohlásili jej za výživu moderního století a tu, která zaručeně funguje ve vztahu jak k budování svalů, tak i snožování tuku. Co si však budeme nalhávat, ne vždy to vyjde. Hladovíme a myslíme si, že je to správně protože to kopíruje křesťanské postní období, seriozně ale můžeme očekávat zvýšení hladiny růstového hormonu, zvýšení inzulinové senzitivity nebo nastartování spalování tuku. Již nám ale nedochází, že se náš metabolismus podstatně adaptuje na snížený přívod energie a tato technika nemusí být zcela účinná pro každého.
Hodnocení: neutrální změna
Jíme více jak 2 g bílkovin na 1 kg tělesné hmotnosti
Po dlouhých bádáních a pokusech na vlastním těle, stejně jako na tělech spolucvičenců, jsme dospěli k názoru, že 2 g bílkovin na 1 kg tělesné hmotnosti jsou pouze mýtem, a z nějakého pro nás ne zcela známého důvodu jsme schopni vklidu metabolizovat více, jak 2 g bílkovin na 1 kg tělesné hmotnosti. Dokonce to můžou být až 3 nebo 4 g. To už hodnota hraničící s kacířstvím, není liž pravda. Nicméně i tak využitelná. Za všechno může silový trénink, posunutí metodiky, vyspělejší techniky lépe stravitelné proteinové koncentráty. To byla nebo je ta cesta, kterou urazili za posledních dvacet let. Víme také, že se bílkovina (pokud ji přijmeme) jednorázově mnoho může vstřebávat postupně a zásobovat naše tělo ustáleným příjmem bílkovin po celý den aniž bychom „vytvořili“ nestrávené zbytky.
Hodnocení: pozitivní změna
Můžeme jíst jen dvakrát denně
Honba za „paleolitem“, ač byla nebo stále je sebeutopičtější v sobě nesla jednu nesporně zajímavou myšlenku: jíst méněkrát denně. Původně to byl ve vztahu k budování svalové hmoty názor hodný Harry Hudiniho, nicméně nyní, právě v korelaci toho, co je psáno v bodě předchozím víme, že to možné je. A v určitých přípravných sportovních fázích, onemocněních například cukrovkou nebo Alzheimerovou chorobou to může být stav naprosto žádaný.
Hodnocení: pozitivní změna
Jsme otevřenější k dopingu
Mimo vzdělanců se nůžky vědění otevřely i zcela na druhou stranu, než bychom možná chtěli. Namísto o proteinových přípravcích a kreatinu, se dnešní fitnessáci v šatnách baví o tom, kdo a jak dlouho má jakou kůru. Co je nám po tom, pokud chcete pořádnou kůru, zajděte si do lesa, tam je jí habaděj. Bohužel pokřivené modly převlečené za pseudo populární všeználky prezentující svoje pravdy na internetu nebo v posilovnách jsou nešvarem moderní doby, který jen a pouze sociálně zpřístupňuje doping a jeho zneužití u mladistvých sportovců, kteří ještě sotva poznali, jak vypít správně protein.
Hodnocení: negativní změna
Nové milénium přineslo celou řadu důležitých změn, které jsem v článku nezmínil. Mimo výživy a suplementace, která je stále kvalitnější, tak také lepší tréninkové metody, snad i kapku sportovní metodiky, lepších fitness center a dostupnějších informací. Doufejme jen, že nebudou naší zhoubou.
